David Liška

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 1.

11. 10. 2016 9:20:32
Vítejte v prvním díle povídání o Vladimíru Menšíkovi, které začneme jeho vstupem na divadelní prkna, vstupem do Vesnického divadla v roce 1953.

Vladimír Menšík začínal jako herec divadelní. To se ví. Ví se, že úspěšně absolvoval brněnskou JAMU (Janáčkovu akademii múzických umění) a poté zakotvil ve Vesnickém divadle. Jeho cesta k filmu pak ještě vedla přes legendární divadlo E. F. Buriana D34 (také Armádní umělecké divadlo). V roce 1958 se pak stal jedním z členů hereckého souboru Filmové studia Barrandov a jeho filmová kariéra mohla zvolna začít. Vítejte v prvním díle povídání o Vladimíru Menšíkovi, které začneme jeho vstupem na divadelní prkna, vstupem do Vesnického divadla.

Toto divadlo, které mělo ve svém největším rozkvětu jedenáct divadelních skupin (z toho jednu skupinu německou) vzniklo výnosem ministra zemědělství Juliuse Ďuriše v říjnu 1945. Vladimír (tehdy ještě Vladislav) Menšík byl do divadla přijat v roce 1953 za ředitelování Františka Smažíka (ředitelem v letech 1946 - 1957). A čekal ho rok poctivé divadelní práce. Vzhledem k tomu, že divadlo bylo určeno jako zájezdové (nahrazovalo svým způsobem divadla kočovná, která byla po r. 1945 zrušena jako soukromé podniky) a zajíždělo pouze do obcí, kde populace nepřesáhla 1 000 obyvatel, tak tomu odpovídaly i podmínky, se kterými se museli členové divadla potýkat. Mnohdy neměli ani kde hrát, ba co víc, ani kde se převléknout. Za vše uveďme citát ze závodního časopisu Naše práce, ve kterém jeden z členů popisuje příjezd do Malečova (u Ústí nad Labem) v říjnu 1953:

"Hrůza! Při příjezdu jsme našli sál ve stavu, kdy byl jen těžko rozeznat od chlívku ... Připraveno bylo jen pódium na kozách a to bylo ještě v takovém stavu, že bezpečnostnímu referentu vstávaly vlasy a ruče se vzdával funkce ... s. Horký ... Sám přitáhl sudy, kterými podložil jeviště, všechno vyspravil ... celý sál uklidil, urovnal židle, utřel prach ... vysmejčil pavučiny."

Vše jim ale vynahradili diváci, Gogolova Ženitba se líbila: "Moc se nám to líbilo, ještě nikdy jsme tak krásné divadlo neměli ... Všichni jste se nám líbili," a dodávali, že "je to ostuda, že jste našli ten sál v takovém stavu."

Abychom pochopili zapálení divadla pro společnou věc přinášet na venkov umění (samozřejmě umění, většinou poplatné době) a radost, jakou lidé v těch nejzapadlejších místech Čech a Moravy projevovali, ocitujme úryvek z programu Vesnického divadla z roku 1953:

"Představte si takovou horskou vísku, skoro na hranicích ... A teď se tam najednou objeví divadlo, opravdoví herci s opravdovými kulisami a s opravdovým nadšením. První to objeví děti ... Nosy červené, na uších beranice. Budou hrát pohádky, ozve se vítězný hlas v hloučku dětí a naráz ten opodál stojící hlouček oživne a pomáhá z autobusu nosit co se dá. A to představení byste měli vidět! Děti ani nedutají a babička na jevišti začíná pohádku. Rozhrne se další opona, a tam maňásci: princezny, Mařenky, krátce zázrak. A dětem se domů nechce.

Navečer najednou zazní do mrazivého vzduchu z amplionu místního rozhlasu úryvek z Tylovy hry 'Lesní panna'. Sousedé uvažují: Mám jít, nebo nemám jít? A nakonec to rozhodnou panimámy a děvčata ... Tatík cestou dumá, jak se pěkně vytratí a u výčepu si dá pivo ... Jenže sotva zazní gong, sedí jako přikován a ani se nehne ... Pak tleská jako když střílí z kanonu ... jaktěživ jsem takového nic neviděl."

Vraťme se k Vladimíru Menšíkovi. Na začátku své kariéry u divadla byl vybrán k nastudování role Jana ve hře Aloise Jiráska Otec. I když měl ze začátku problémy s nářečím, kdy byl Fr. Smažíkem upozorněn na to, že by se měl zdržet regionální výslovnosti, byl v roli úspěšný, jak o tom svědčí spokojenost u diváků. Menšík se postupně přes roli ve hře U nás v Darmochlebech (r. 1953) dostal ke své největší roli v divadle, roli Vincenta van Gogha v Hledači světla. Jedno z představení shlédl i E. F. Burian, který se o hře v kronice Vesnického divadla vyjádřil velmi pochvalně. Není pouze náhoda, že příštího roku získal Menšík angažmá v divadle, které samotnými herci bylo velmi žádané, o čemž svědčí množství odmítnutých žadatelů.

Aby byl výčet Menšíkových rolí úplný, nutno ještě zmínit hru Pevnost na Severu (r. 1954) pojednávající o stávce mosteckých horníků.

V příští části si o rolích Vladimíra Menšíka ve Vesnickém divadle povíme více.

Článek čerpá informace z webu o Vladimíru Menšíkovi: www.vladimir-mensik.cz.

Zvyšte článku karmu!
Autor: David Liška | | karma: 9.34 | přečteno: 323 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 0 příspěvků.
Buďte první!

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz