Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úvahy badatelovy, část 2.

14. 07. 2017 11:34:52
V minulé části jsem si postěžoval na špatnou spolupráci pamětníků Vladimíra Menšíka. V dnešním článku to vezmu z jiné strany, budou to úvahy o bádání v archivech v Česku a na Slovensku.

V minulé části jsem si postěžoval na (ne)spolupráci pamětníků Vladimíra Menšíka. V dnešním článku to vezmu z jiné strany, úvahy o bádání v archivech. A že těch archivů bylo a je hodně, vezmu chronologicky jen ty nejvýznamnější. Někdy v listopadu 2015 jsem zašel do Divadelního ústavu na Celetné v Praze, oddělení sbírek a archivu, a začal bádat po Menšíkovi jako herci Vesnického a posléze Divadla E. F. Buriana. A hned při mé první návštěvě jsme měl štěstí, dostaly se mi do rukou materiály tehdejšího režiséra a herce Vladimíra Bittla v luxusním balení. Tím balením byl originální kufr, který patrně zažil stovky cest se svým majitelem a Vesnickým divadle po Čechách a Moravě. Ocenění se kufru dostalo posléze, jedno pražské divadlo si ho vypůjčilo pro své představení. Důvod byl jednoduchý: potřebovali ne nějakou rekvizitu kufru, ale kufr, na kterém by každý viděl jeho stáří a minulost, kterou prošel. Obsahem kufru pak byly různé zápisy z činnosti Vesnického divadla, fotky a časopisy, které Vesnické divadlo vydávalo. Také si musím vzpomenout na paní Ivu Frelovou a Radmilu Petrmichlovou, které mi vždy vyšly vstříc. Začalo to pěkně a pěkně to mělo i pokračovat.

Souběžně s tím jsem si vyjednal návštěvu dalšího archivu, dalo by se říct archivu nejdůležitějšího - spisového archivu Barrandov studia. Zde se nalézají neocenitelné originální materiály k přípravě a průběhu filmů (fond Scénáře a produkční dokumenty), stejně jako informace k historii Barrandova obecně (fond Barrandov historie). A znovu jsme měl štěstí, hlavní archivář, pan Matěj Kadlec, mi vyšel neobyčejně vstříc, a to i co se týče návštěvních hodin pro badatele. Zde jsem strávil, nebojím se to říci, stovky hodin, během kterých jsem pořizoval fotodokumentaci pro svůj výzkum. Bylo to mnohdy vzrušující, když jsem se nořil do dopisů, příkazů, scénářů (mnohdy s originálními komentáři skriptu), plánů a denních zpráv z natáčení a uvědomoval si, že jsem na druhé, neznámé straně filmu, ne na té, kde jsem již viděl hotové dílo v televizi nebo kině.

Po ukončení výzkumu v Divadelním ústavu jsem se pustil do dalšího pátrání po divadelní minulosti Vladimíra Menšíka, a to v Památníku národního písemnictví na pražském Strahově. Zdejší badatelna je umístěna v historické budově a pokud do ní vstoupíme, připadneme si jako na zámku. Malá, útulná, kolem stěn příruční knihovna, na stropě fresky a výhled na pražský hrad a celou Prahu i s Vltavou. Pár týdnů jsem zde studoval materiály z fungování divadla E. F. Buriana a pak jsem se ještě seznámil s části fondu Jana Wericha, u kterého Menšík zkoušel htu Těžká Barbora. Ano, je to ta hra, na jejíž premiéru nakonec Menšík vůbec nedorazil.

Díky Janu Menšíkovi jsem se také mohl podívat do Vojenského historického archivu v Trnavě (sice na Slovensku, archiv ale spadá pod Vojenský ústřední archiv ČR), potom jsem také navštívil Správní archiv Armády ČR v Olomouci. Velké, okázalé budovy, velké chodby a to vše střeží vrátný, kterému neujde ani myška. Ale našel jsem vše, co jsem potřeboval...

Podobně střežený je archiv na pražském hradě - archiv Kanceláře prezidenta republiky. Po osobní prohlídce jsem se dostal, opět dlouhými chodbami, do badatelny. A i zde jsem byl úspěšný.

A dostávám se k největšímu archivu v ČR. A tím je Národní archiv. Písemně jsem formuloval své požadavky a do měsíce mi byl oficiálně zaslán dopis s rešerší z fondů, ve kterých jsou informace, které mě zajímají. Po vyzvednutí složek jsem ještě dostal bílé rukavice (po ztrátě si nové badatel musí zaplatit sám) a zasedl ke stolu.

Všude jsem se setkal s ochotnými archiváři, kteří bezesporu rozumí své práci. A svým profesionálním přístupem k badateli si zaslouží poděkování.

Další informace o Vladimíru Menšíkovi: www.vladimir-mensik.cz

Autor: David Liška | pátek 14.7.2017 11:34 | karma článku: 5.72 | přečteno: 173x

Další články blogera

David Liška

Vladimír Menšík a Janáčkova akademie múzických umění (JAMU)

Po neslavném ukončení střední školy strojnické v lednu roku 1948 usiloval Vladimír Menšík o přijetí na tehdy novou vysokou školu, Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU), která zahájila svou činnost v květnu roku 1948.

10.7.2017 v 21:13 | Karma článku: 9.97 | Přečteno: 454 | Diskuse

David Liška

Vladimír Menšík - úvahy badatelovy

U příležitosti vydání prvního on-line čísla časopisu o Vladimíru Menšíkovi jsem sepsal své úvahy o bádání o tomto českém herci.

1.6.2017 v 21:53 | Karma článku: 7.20 | Přečteno: 342 | Diskuse

David Liška

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 7.

V našem povídání o Vesnickém divadle se dostáváme k poslední roli Vladimíra Menšíka. V roce 1954 byla uvedena hra Pevnost na severu. Autor Vojtěch Cach ji původně napsal pro Realistické divadlo, kde také v roce 1953 měla premiéru.

19.5.2017 v 16:23 | Karma článku: 5.15 | Přečteno: 151 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Electronic – Get the Message

Electronic byla superkapela složená z některých hráčů čtyř ikonických kapel 80. let. New Order, The Smiths, Pet Shop Boys a Kraftwerk.

23.7.2017 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 |

Karel Sýkora

Fanoušku, tobě to vážně už nic neříká? :-)

Miroslav Kemel je český karikaturista a písničkář. Živí se tvorbou kreslených vtipů. První vtip mu otiskli v deníku Práce v roce 1987, v roce 1989 publikoval v Dikobrazu.

23.7.2017 v 6:29 | Karma článku: 6.48 | Přečteno: 170 |

Roman Potoczný

Colours of Ostrava 2017

Skončil šestnáctý ročník mezinárodního, multižánrového festivalu Colours of Ostrava 2017, co do plochy i počtu návštěvníků historicky největší, kdysi převážně hudební, festival, jaký se kdy v České republice podařilo uspořádat.

23.7.2017 v 2:22 | Karma článku: 7.06 | Přečteno: 202 | Diskuse

Karel Sýkora

Fanoušku, ohlédni se! :-)

Miroslav Kemel je český karikaturista a písničkář. Živí se tvorbou kreslených vtipů. První vtip mu otiskli v deníku Práce v roce 1987, v roce 1989 publikoval v Dikobrazu.

22.7.2017 v 16:49 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 135 |

Metoděj Skřeček

Ti mladí zvukaři, ti mě lezou pěkně krkem - imprese zvukaře na soumraku svých dějin.

Ve včerejším blogu jsem chválil, ale dnes, dnes to tak nebude. Trááádááá, trááádááá, těším se na to jak nenechám na těch mladých zvukařích nit suchou. Konečně jste se dočkali, vy všichni, kteří máte rádi nenávistné řádky!

22.7.2017 v 13:02 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 1591 |
Počet článků 17 Celková karma 7.01 Průměrná čtenost 376

Programátor se zájmem o historii a český film. Zajímá mě hlavně osoba Vladimíra Menšíka a dění ve filmu za slavné Barrandovské éry. Čerpám z výzkumu pro web vladimir-mensik.cz

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.