Vladimír Menšík - film Dobří holubi se vracejí
Tragikomický příběh Dobří holubi se vracejí natočil Dušan Klein podle stejnojmenné knihy lékaře a spisovatele Ladislava Pecháčka. Oba se znali již delší dobu, z jejich společné práce vznikla v roce 1982 veleúspěšná komedie Jak svět přichází o básníky (od té doby vznikly ještě čtyři další pokračování). Dušan Klein byl postaven před nelehký úkol, z bohaté knižní předlohy vybrat takové motivy, aby zachoval kvalitu románu a zároveň našel odpovídající filmový tvar. Jeho cílem nebylo vytvořit film inspirující se televizní inscenací Tažní ptáci z roku 1984, chtěl „nahlédnout vážný společenský problém lehkou formou, ale bez nemístného zlehčování“.
Na film bylo nasmlouváno velké množství populárních a vysoce vytížených herců, protože, jak se píše ve výrobní zprávě, herecké obsazení „muselo být vysoce kvalitní a logicky zcela adekvátní vynikající látce jak autora dr. L. Pecháčka co do jeho knížky, tak režiséra D. Kleina co do literárního scénáře“. To sebou neslo jednání s několika divadelními scénami, ať už to bylo Národní divadlo (Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Bořivoj Navrátil), Divadlo na Vinohradech (Zdeněk Řehoř), Na Zábradlí (Pavel Zedníček, Jan Přeučil), Činoherní klub (Petr Čepek, Jiří Hálek, Rudolf Hrušínský ml.) nebo činohra Slovenského národního divadla, kde se urputně bojovalo o uvolnění Milana Kňažka do hlavní role Miloše Lexy.
Ze značného počtu exteriérů byly do posledního výběru zvoleny dva, kláštery v Želivu u Humpolce a Červený dvůr u Českého Krumlova. Přidala se i alternativa natáčet v opuštěných dekoracích „zámku“ po televizním seriálu Rodáci. Režisér Klein ale zcela logicky rozhodl natáčet v reálu, a dal tak přednost „architektuře a životu reálů před papírem šustícími ateliérovými stavbami“. Pro časově lepší dostupnost byl pak pro natáčení zvolen areál želivského kláštera.
Po peripetiích s uvolňováním divadelních herců se musel řešit ještě jeden problém, zda se bude moci obsadit role pacienta, ministerského úředníka Honzíčka. Role byla nabídnuta Vladimíru Menšíkovi, který ale odmítl, příliš ho totiž děsila jedna scéna s draním peří. Režisér Klein dlouho naléhal, v úvahu přicházelo i přeobsazení a postava v seznamu hlavního hereckého obsazení chyběla ještě měsíc před začátkem natáčení. Vladimír Menšík se nechal přesvědčit, teprve až když mu Dušan Klein slíbil, že scénu bude zkoušet bez peří a on sám tam bude jen na nutně dlouhou dobu.
Natáčení filmu začalo na začátku října 1987 a po Praze a Benátkách nad Jizerou se výrobní štáb společně s herci přesunul 17. října do kláštera v Želivu, kde zůstali po další necelé dva měsíce až do konce listopadu. Pro Vladimíra Menšíka to byla jakási repríza, naposledy tady byl pracovně v roce 1967, kdy s režisérem Jiřím Hanibalem spolupracoval na filmu Dům ztracených duší. Nyní po dvaceti letech se sem opět vrátil. Spolupráce mezi místní Psychiatrickou a protialkoholní léčebnou probíhala naprosto hladce a pozadu nezůstávala ani atmosféra ve štábu samotném, kterou si samotní herci nemohli vynachválit. Díky Milanu Kňažkovi se z jednoho čekání na další záběr zachovala amatérská nahrávka, na které herci Menšík, Hrušínský, Macháček a Hálek mluví o všem, co je zrovna napadne, přičemž Vladimír Menšík vede očekávaně hlavní slovo. A když pro ně přijde asistent režie, natáčí se zrovna scéna, kdy pacienti ústavu v rámci své terapie derou ve sklepě peří. Vše bylo připraveno tak, jak Dušan Klein slíbil:
Láďa šel na chodbu, my instalovali peří, Menšík vešel a: Kluci, a znáte tuhletu? A já už křičel: Láďo, nemluv! Je tu peří! Jenže on se nedal zastavit. Řekl fór, všichni se začali strašně smát a peří začalo lítat… | Nový, Petr: Dušan Klein, s. 158
Pro režiséra Kleina to byla také smutná možnost porovnat Menšíka „tehdy“ a nyní, tedy Menšíka z roku 1973 a z roku 1987. Dušan Klein opět vzpomíná:
Byla to krásná a smutná práce. Já jsem totiž v třiasedmdesátém točil s Menšíkem detektivku Zatykač na královnu, kde hrál vedoucího restaurace a pachatele zároveň. A cítil jsem ten zřetelný rozdíl v jeho zdravotním stavu. Tehdy byl plný jiskry, večer se do rána popíjelo a povídalo. I tehdy měl záchvaty. Ale protože injekce, které by si mohl aplikovat sám, ještě nebyly, měli jsme neustále připravený vůz, a když ho stihl záchvat, museli jsme ho odvézt na nejbližší polikliniku. Strašně dýchal… Tam mu sestřička píchla injekci, a za dvě tři vteřiny to byl ten starý Menšík: Sestři, teď jste píchla vy mě, teď budu zase píchat já vás! Teď už nepil, nekouřil a injekce si píchal sám. Byl to jeho poslední film. | Nový, Petr: Dušan Klein, s. 160.
Při natáčení v želivském klášteře byl herci ubytováni v v blízkém Pelhřimově a Humpolci, kde byli na společném pokoji ubytováni Vladimír Menšík společně s Milanem Labudou. Ten si bližšího seznámení se svým spolubydlícím velmi považoval a stal se také dobrým pomocníkem v případech, kdy Menšík potřeboval asistovat při podávání injekcí. Na jeho rozpíchaných bylo opravdu velmi obtížné najít to správné místo.
… já jsem každé ráno pozoroval jeho mučednické paže, do kterých si píchal léky, aby přežil. Vozil si speciální kufřík, ve kterém měl poskládané všechny pomůcky – když je vybaloval, aby se připravil, připadal mi jako zručný řemeslník. Trvalo dlouho, než našel místečko pro nový vpich. Mým úkolem pak bylo podržet nebo vyměnit ampulku. Jehla píchala a on si zpíval, vyprávěl mi vtipy a příběhy, aby mě rozveselil… Vladimír mi dokázal, že žít se dá i se sekyrou zaťatou v zádech, a kdyby jenom žít, ještě si z toho dělal srandu. Sám trpěl nepředstavitelně, ale považoval by za neslušné někoho tím obtěžovat. Šířil kolem sebe příjemnou a uvolněnou náladu a rozdávat radost. | Sílová, Zuzana: Marián Labuda, s. 131.
Podle výrobní zprávy se z důvodů onemocnění herců musel natáčecí plán několikrát měnit, vedle Vladimíra Menšíka se dokumentace vyloženě zmiňuje ještě o Miroslavu Macháčkovi a Josefu Somrovi, „jehož nemoc byla dlouhodobější a velice vážná“. U Menšíka se tedy nevyskytly žádné vážnější dlouhodobé překážky, které by mu neumožňovaly dostát svým závazkům. Bylo to ale vykoupeno nesmírným fyzickým a psychickým vypětím, a jen na příkladu postsynchronů, probíhajících na začátku roku 1988, kdy musela být přítomna lékařka, aby mu po každých čtyřech větách vpíchla otvorem v hrdle injekci s lékem přímo do plic, hovoří za vše.
Role Vladimíra Menšíka byla co do rozsahu malá, většinou vystupuje v rámci kolektivu pacientů léčebny, občas něco vtipného utrousí a větší prostor dostane pouze dvakrát. Poprvé to je v rámci terapie při čtení básně o lovci kožešin v sibiřské tajze, podruhé se setkává s Michalem Lexou, který zjišťuje že opět pije. Honzíček pracuje jako zelinář, věnuje Lexovi dvě kila banánů a pak mu na ulici ukazuje, kde byl zaměstnán před nástupem do léčení.
Odborná kritika se k Menšíkovu výkonu nijak nevyjadřovala, nepřímo tak učinil recenzent ve Filmu a doba, který přemýšlel o tom, zda herci měli možnost si své postavy nějakým způsobem dotvořit. Pode něj byl výsledek žalostný, kromě Rudolfa Hrušínského (hlavní ošetřovatel Bohuslav Masák), Milana Kňažka, Josefa Somra (primář protialkoholní léčebny Dobrotka), Miroslava Macháčka (pacient malíř Ament) a Rudolfa Hrušínského ml. (pacient Obuli) se ostatní dostali pod svůj herecký standard. Naštěstí alespoň podotýká, že Vladimír Menšík svou postavu obdařil „dávkou teplé lidské moudrosti“ a přitom cituje jeho výrok, který mu utkvěl v paměti nejvíce: „Lidstvo se zmítá v nejistotě. Jenom my víme, po čem blbnem“.
David Liška
Naše bláznivá rodina
Když v polovině srpna 1967 končilo natáčení filmu Klec pro dva, byl Vladimír Menšík už u jiného filmového štábu, kde se věnoval roli tatínka Luďka Solničky v komedii Jana Valáška Naše bláznivá rodina. Ukázka z knižní monografie.
David Liška
Komedie podle námětu Vladimíra Menšíka
U zrodu nápadu vytvářet a natáčet na základě Menšíkova vyprávění televizní inscenace stál Gustav Oplustil, s nímž Menšík již dříve spolupracoval, připomeňme třeba sérii scének pro Kabaret U zvonečku. [Ukázka z dokončené knihy]
David Liška
Vladimír Menšík ve filmu Bouřlivé víno
Ve známé komedii Bouřlivé víno ztvárnil Vladimír Menšík pravověrného progresivního komunistu, předsedu JZD Michala Janáka. Ukázka z připravované monografie.
David Liška
Vladimír Menšík ve filmu Zlatá svatba (rok 1971)
V září 1971 se na zakázku Československé televize a pod režijním vedením Jaroslava Macha začala natáčet veselohra z vesnického prostředí, jejíž ústředním motivem se staly zmatky kolem zlaté svatby babičky a dědečka Kubzových.
David Liška
Vladimír Menšík jako Jarda Středa ve filmu Maratón
V roce 1967 se Vladimír Menšík zúčastnil natáčení válečného filmu Maratón, kde se jeho postava Jardy Středy stává navigátorem sovětské Rudé armády, která spěchá osvobodit Prahu. Ukázka z připravované monografie o Vl. Menšíkovi.
David Liška
Pozadí filmu Čintamani & podvodník
Film Čintamani & podvodník se skládá ze dvou povídek podle námětu Karla Čapka. Dnešní povídání nebude ani tak o příbězích samotných, jako o pozadí, které natáčení obou povídek provázelo. (Upravená ukázka z připravované knihy).
David Liška
Neslavný konec jednoho režiséra - film Vánice
Ve dnech 27. 11. 1961 - 13. 5. 1962 se Vladimír Menšík zúčastnil natáčení filmu Vánice. Film u kritiky dopadl špatně, navíc pro jeho režiséra znamenal konec profesní kariéry u celovečerního filmu. Ukázka z knihy.
David Liška
Vladimír Menšík - těžké začátky v roli manžela
Dnešní příspěvek vznikl tak nějak z nutnosti. Při psaní knihy o Vladimíru Menšíkovi jsem se dostal do začátku šedesátých let. V této době se událo něco, s čím Vladimír Menšík nepočítal, ale co logicky muselo nastat.
David Liška
Hvězda jede na jih - ukázka z knihy
Začátkem dubna se začala v barrandovských ateliérech pod režijním vedením Oldřicha Lipského natáčet hudební komedie Hvězda jede na jih.
David Liška
Vladimír Menšík v roli Šrámkova Řehoříka
Podle kritika Františka Černého zůstávala vedle Hagenbeka už jen jedna důležitá role, která stála za zvláštní povšimnutí, a tou byl právě Menšíkův „vysloveně veseloherní“ Řehořík.
David Liška
Vladislav nebo Vladimír Menšík?
Nikdo už přesně neřekne, jak a proč se to stalo, ale od března 1955 se z kulturní scény začíná vytrácet Vladislav Menšík a všechnu slávu na sebe bude postupně strhávat jiné jméno, které později pozná celý národ. (ukázka z knihy)
David Liška
Malé zamyšlení nad Vladimírem Menšíkem
Dlouhou dobu jsem se rozhodoval napsat článek o Vladimíru Menšíkovi a jeho vztahu k dnešní době. O člověku, který nám tady opravdu chybí. Zamyslet nad Menšíkem a jeho kouzlem, které je i třicet let po jeho smrti stále živé.
David Liška
Vladimír Menšík a Státní divadlo Brno (1950 - 1953)
Vladislav (Vladimír) Menšík nehrál pouze v rámci studentských představení JAMU, třídní profesor Milan Pásek dával svým studentům také možnost seznamovat se s prací v zákulisí a hrát epizodní role ve Státním divadle Brno.
David Liška
HUKO - Vladimír Menšík na největší socialistické stavbě
V létě roku 1952 se studenti JAMU připojili k socialistické výstavbě a odjeli na tehdejší největší stavbu socialismu v Československu - obrovského hutního kombinátu nedaleko Košic.
David Liška
Vladimír Menšík: Trnitá cesta k vytouženému studiu herectví
Strojní průmyslovku Vladimír Menšík předčasně ukončil v lednu 1948. Mezi tímto datem a vstupem na Janáčkovu akademii múzických umění v září 1949 uplynul rok a půl.
David Liška
Vladimír Menšík - z neúspěšného strojaře nadějný herec
Kde se zrodila touha Vladimíra Menšíka stát se hercem? A jak se rodiče vyrovnali s tím, že nebudou mít doma strojaře?
David Liška
Vladimír Menšík na měšťanské škole
K dnešnímu 32. výročí úmrtí Vladimíra Menšíka jsem si připravil další krátkou ukázku z připravované knihy. Po absolvování obecné školy přestoupil Vladimír Menšík na měšťanskou školu na ul. Táborská...
David Liška
Vyšší průmyslová škola strojnická
V letech 1943-1947 Vladislav Menšík navštěvoval strojnickou průmyslovku v Brně. Za let okupace na ní vládl Jan Bujniak, nejdříve jako správce školy, posléze jako její ředitel.Jak to ve škole za Menšíkovy doby vypadalo?
David Liška
Vladimír Menšík vs. Národní divadlo
Stále je o čem bádat. Příkladem může být Menšíkovo angažmá v Národním divadle. O tom nám zanechal informace Lubomír Kostelka, podle kterého přijal Menšík nabídku režiséra Miroslava Macháčka k účinkování ve hře, kterou režíroval.
David Liška
Kniha Utajené vzpomínky na Vladimíra Menšíka
Kniha Utajené vzpomínky na Vladimíra Menšíka se pro moji práci stala velkým přínosem. Zprostředkovává až "bulvárně" podrobné informace o pracovním vztahu mezi Vladimírem Menšíkem a Alenou Horákovou z doby jejich besed s diváky.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 43
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 575x