Přináším další povídání o Vesnickém divadle, tentokrát to bude o divadelní hře U nás v Darmochlebech, kde Vladimír Menšík sehrál roli agronoma Drvoty.
Přináším další povídání o Vesnickém divadle, tentokrát to bude o divadelní hře U nás v Darmochlebech, kde Vladimír Menšík sehrál roli agronoma Drvoty.
V roce 1952 se František Smažík, tehdejší ředitel Vesnického divadla, rozhodl převést do divadelní podoby úspěšný film onoho roku, film Usměvavá země. Do té doby to byl nezvyklý čin, převádět ne divadelní hru do filmového scénáře, ale naopak, film se svými specifiky na dílo divadelní. A právě toto kritika veselohře U nás v Darmochlebech vytýkala nejvíce.
O filmu se můžete dočíst ve filmové databázi, divadelní veselohra o šesti dějstvích jej víceméně kopíruje. Jak se můžeme dočíst v předmluvě ve scénáři:
"...veselohra ukazuje součinnost vesnice se závody, spolupráci zemědělců s dělníky, jejich vzájemnou pomoc, která směřuje k povznesení vesnického života, ale také k prohloubení styků města s venkovem. A jako souběžný děj odhalující záškodnictví vesnického boháče je stále připomínkou nutné bdělosti a ostražitosti, tak i přeměna starého a výchova nového člověka spolu s výstižnými podobiznami mladého pokolení pokrokových lidí je obohacením poutavého děje příběhu."
Z výše citovaného je zřejmé, že jak film, tak jeho divadelní podoba byly poplatné době a s tím je nutné počítat. Jak se dozvíme z ohlasů (zcela jistě pouze kladných), byla hra pro vesnického diváka velmi aktuální.
Jak jsem uvedl, kritika měla ke hře výhrady hlavně co se týkalo samotného převodu látky na divadelní prkna. Dialogy byly převedeny mechanicky a někdy vyznívaly v souvislosti se scénou suše a strojeně. Dalším dramatikům, kteří by se chtěli dát stejnou cestou jako Fr. Smažík bylo doporučeno, aby filmový scénář vzali pouze jako osnovu a látku zpracovali nově.
Hra byla poprvé uvedena v roce 1952, druhou premiéru pak měla 30. ledna roku následujícího pod režijním vedením nového člena Vesnického divadla, Jaroslava Kubáta. Vladimíra Menšíka obsadil do role darmochlebského agronoma Drvoty, který je po uši zamilovaný do místní učitelky. Díky posudku, který vznikl krátce před premiérou, se na jeho hereckou práci můžeme podívat z první ruky:
"Sympatická tvář mladého herce má těžký úkol zmoci postavu nesmělého člověka ... ten starý a trochu nerudný i nedůtklivý mládenec prodíral se Menšíkovým zjevem velmi těžce ... V celku není si ještě postavou ve všech jejich polohách jist a zbývá mu ještě hodně práce, aby ukázněnou péčí svoji práci prohluboval."
Stejného dne se konala beseda, na kterou přijali pozvání též Otomar Krejča a Miloš Nedbal, který uvedl, že je překvapen, jak se úroveň Vesnického divadla zvedla. Poté rozebírali celkové vyznění hry. Vladimír Menšík se O. Krejčovi líbil, přitom ale nabádal, aby postava nepodléhala veselohernosti, což M. Nedbal doplnil:
"Ano, je to krevnatá postava. Má humorný účin, ale opravdu pozor na přehánění."
Divákům se hra líbila:
"Moc se nám to líbilo. Dnes jsme se zasmáli. Tuto hru jsme viděli nedávno ve filmu, ale některé scény byly u vás lepší než ve filmu..." Náměšť na Hané, 5.3.1954"Moc se nám to líbilo. Nejvíce se nám líbila ta stará bába. U nás máme taky takovou." Hněvotín (okr. Olomouc), 7.3.1954."Bylo to hodně veselé. To víte po té práci se člověk rád zasměje. No nejlepší byl dědeček a ta tetka, vlastně všichni moc dobří..." Těšetice (okr. Olomouc), 19.3.1954.
O nesnázích, jaké členové souboru museli při svých přípravách a samotném hraní zakoušet jsem se již zmínil. Například v posledně citovaných Těšeticích tak museli herci na jeviště chodit přes dvůr.
V dalším pokračování si povíme něco o hře Pevnost na severu.
Další informace o Vladimíru Menšíkovi: www.vladimir-mensik.cz.
Zdroj:
Naše práce. Měsíční výsledky činnosti Vesnického divadla.
Naše zákulisí. Závodní časopis zaměstnanců Vesnického divadla.
Divadelní ústav
