David Liška

Vladimír Menšík a film, část 1.

3. 11. 2016 6:37:20
Od roku 1976 vznikala divácky úspěšná veselohra "Což takhle dát si špenát?" Nebudeme si povídat o ději filmu, ale o jeho výrobě, počínaje schvalovacím procesem scénářů až po jeho uvedení do kin.

Odbočme na chvíli od divadelních začátků Vladimíra Menšíka a vrhněme se rovnou do jeho nejslavnějších let, kterými 70. léta určitě byla. Od roku 1976 vznikala divácky úspěšná veselohra "Což takhle dát si špenát?" Nebudeme si ale povídat o ději této bláznivé komedie s fantastickými prvky (jak zní charakter filmu ve Výrobním listě), tu snad každý zná, ale o jeho výrobě - od schvalovacího procesu scénářů, přes denní zprávy z natáčení až po jeho uvedení do kin.

Autorem scénáře byl Miloš Macourek, který měl do té doby na svém kontě takové divácky úspěšné filmy jako Jak utopit dr. Mráčka nebo Dívka na koštěti. Protože práce na scénáři nového filmu trvala dva a půl roku a po schválení musel být scénář ještě upravován (z důvodu odstoupení od myšlenky koprodukce), 27. dubna 1976 navrhl M. Macourkovi vedoucí dramaturgické skupiny Vladimír Kalina zvýšení honoráře a svou žádost zaslal vedoucímu dramaturgovi Václavu Tomanovi.

Koprodukčním partnerem měla být zřejmě Kuba, protože i po rozhodnutí financovat film z vlastních zdrojů se uvažovalo, že některé exteriéry se budou točit na Kubě a pro film měl být angažován některý z místních herců.

Dne 27. května 1976 byl ředitelem Filmového studia Barrandov schválen scénář s tím, že menší nedostatky budou řešeny průběžně při realizaci, filmový plán byl pak schválen 2. června. Celkový rozpočet filmu byl ve výši 4 820 000 Kč, natáčení pak začalo dne 24. června.

Některé scény nebylo možno pro svou náročnost točit v reálných prostorách, ať to byl hotelový vchod (scény s polámanými dveřmi), šlehačková bitva nebo laboratorní místnost. Stavba dekorací tvořila značnou část rozpočtu, protože scénáristou byl Miloš Macourek a, jak se píše v dodatku k Výrobní zprávě filmu, "počet prostředí jeho scénářů je značný a charakter ex[k]luzivní - píše ve většině případech výpravné filmy." O tom, že se do natáčení "zapojovali" opravdu všichni svědčí skutečnost, že byla využita i kancelář ředitele FSB M. Fábery.

Práce na dekoracích, které začaly 19. července, trvaly 71 dnů (místo plánovaných 48) a během nich byly postaveny dekorace, z nichž část pak byla ještě přestavěna pro účely jiných scén filmu. Vše bylo děláno za nepříznivých podmínek, z čehož jmenujme hlavně vypínání el. proudu, kvůli kterému musely být nastaveny přesčasové hodiny (1 - 3 dny) a hercům, čekajícím na dekoraci, bylo nutno tyto hodiny proplatit. Za všechny jmenujme Jiřího Líra, Jana Přeučila nebo Václava Štekla.

Filmový štáb nebyl také spokojen s prací Filmových laboratoří. Během 13 natáčecích dní (stav ke dni 25.10.1976) byl umožněn natočený materiál zkontrolovat pouze u tří dní. Vzhledem k tomu, že použité dekorace byly po natáčení ihned vráceny, vznikalo nebezpečí, že se scény nebudou mít kde přetočit, nebo jejich opětovné stavění způsobí překročení plánu natáčení a samozřejmě i financí. Těmto komplikujícím okolnostem z důvodu nedostatku pracovníků dekorace předcházelo i úplné přerušení natáčení filmu ve dnech 26.7. - 29.8. 1976.

Pro Vladimíra Menšíka bylo naplánováno celkem 19 natáčecích dní (z toho pouze 1 den v exteriéru). Společně s Jiřím Sovákem (také 19 dnů) byly, z pochopitelných důvodů, na place nejdéle. Vladimíru Menšíkovi, podobně jako dalším třem představitelům hlavních rolí (J. Sovákovi, I. Janžurové a S. Zázvorkové), byly 4. května 1976 rozeslány literární scénáře, přičemž ve stejné době pracoval V. Vorlíček ještě na scénáři technickém. Návrh na obsazení hlavních rolí obdržel ústřední dramaturg FSB Václav Toman o necelé tři týdny později.

Dne 1. června se zúčastnili V. Menšík a J. Sovák maskérských zkoušek, dva týdny nato se dostavili na zkoušky kostýmní. Po postsynchronních zkouškách mohlo být přikročeno k natáčení. Na první klapce, 28. června, se Menšík sešel se Sovákem, kdy společně hráli ve scéně z vězeňského skladu, poslední klapku měl po pěti měsících (25.11.1976) opět s Jiřím Sovákem ve scéně z bytu Liškových.

Vladimír Menšík se zúčastnil předpremiéry 26. května 1977 (plánována byla na březen) v pražském kině Blaník společně s dalšími členy filmového štábu a hereckými kolegy, mj. Jiřím Sovákem, Ivou Janžurovou a Stellou Zázvorkovou.

V tržbách českých kin se film dostal dva měsíce od premiéry na 22. místo (vrcholu vévodil film Jáchyme, hoď ho do stroje), v listopadu téhož roku se vyšplhal na místo deváté, přičemž film Jáchyme...si stále držel první místo, v závěsu to pak byly filmy Jak utopit dr. Mráčka... a Marečku, podejte mi pero. Toto byly ale celkové výsledky od samotných premiér, pokud budeme brát měsíční statistiky, pak náš film najdeme v srpnu 1977 na místě druhém (hned za dalším filmem s Vl. Menšíkem - Partou Hic), na konci roku pak vévodil veškeré návštěvnosti - v listopadu ho vidělo přes 160 000 diváků.

Co říkal o filmu režisér filmu, Václav Vorlíček? "Komedie Což takhle dát si špenát? má diváky pobavit. Je to pohádka pro dospělé a proto využívá i mnoha v jiných filmových žánrech nepoužitelných triků a postupů." Dalším filmem, jak během natáčení 92. obrazu prozradil, měla být pohádka Jak se budí princezny." Opět s Vladimírem Menšíkem a Jiřím Sovákem, tentokrát v rolích vedlejších.

Použité zkratky:
FSB - Filmové studio Barrandov

Použité prameny:
Barrandov a.s., archiv
Večerní Praha, 15.10.1976

Další informace o Vladimíru Menšíkovi: www.vladimir-mensik.cz.

Zvyšte článku karmu!
Autor: David Liška | | karma: 11.18 | přečteno: 409 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 0 příspěvků.
Buďte první!

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz