Dosud jsme si o Vladimíru Menšíkovi povídali zprostředkovaně, tedy to, co nám prozradily archivní spisy. Jak ale on sám o sobě mluvil?
Dosud jsme si o Vladimíru Menšíkovi povídali zprostředkovaně, tedy to, co nám prozradily archivní prameny. Jak ale on sám o sobě mluvil? Uveďme si tři úryvky z rozhovorů, které poskytl pro noviny a časopisy - budeme mít možnost poznat, že to byl člověk opravdu moudrý...
V první ukázce bude povídat o svém dospívání v Brně, ve druhé se dozvíme něco o jeho vnímání lidovosti a konečně ve třetí nám poví, jak vnímal slávu a s ní spojené obtíže.
O dospívání v Brně:
"... celé mé zrání a hledání sama sebe ... je spjato s Brnem. Je to období mé neuvěřitelné aktivity a dnes nevím, jak jsem to všechno stihl. Studoval jsem (a s výjimkou JAMU špatně), učil jsem se hrát na housle a klavír a bez pedagogického vedení taky na klarinet a kytaru (zbytečně, ať už s vedením, nebo bez něj), hrál jsem v restauraci u Voráčů na Špitálce loutkové divadlo (primitivně, ale vytrvale), hrál a zpíval v trampské osadě Dravci, kopal fotbal v židenické čafce (jako ani jednou postavený náhradník) a plaval za KVS Brno (nejpomaleji). Ale hlavně jsem doslova žil v Sokole Brno IV. Pravidelně a s fortelem jsem cvičil na nářadí a nebýt Honzy Vyskupa a asi třiceti dalších, mohl jsem být čtverkařskou jedničkou. Zároveň jsem pomáhal cvičit žáky a jako vedoucí s nimi jezdil na letní i zimní tábory, kromě toho jsem absolvoval tábory v Biskupicích se souborem Ády Pištěláka - byl jsem v něm tamburášem - a s ním jsem taky zvládl během roku řadu vystoupení a dvakrát týdně zkoušky ... Kromě toho jsem ještě stihl milovat - samozřejmě z donucení partnerek jen platonicky - několik členek čtverky, ale i tak to bylo rovněž velice vyčerpávající, hlavně duševně."(1)
O lidovosti:
"Jenom abychom si hned na začátku ujasnili, o čem bude řeč: vylučme z humoru vtipálkovství, 'dělání legrace' za každou cenu. To nemá s lidovostí vůbec nic společeného. Humor v umění, herectví, ale i v životě vyplývá ze zvláštního vidění světa, znamená skoro určitou životní filozofii. Jako by člověk viděl i odvrácenou tvář věcí kolem sebe. A tím, že je dovede vtipně podat, tak je nějak nadlehčí, udělá pro daleko větší okruh lidí přijatelnější, stravitelnější. A ti, kteří umělce viděli a vyslechli, se smějí a leckdy si teprve za chvíli uvědomí, že se tu vlastně kdosi touhle formou vyslovil třeba i k velmi vážnému tématu.Lidový humor není složitě zašifrovaný. Nikdy z něj nesmí zmizet laskavost ... Opravdu lidový umělec nikdy netouží 'předvádět se', zneužívat důvěru diváků. No, a protože na hloupost a vulgárnost máme jistě všichni stejný názor, nebudu zvlášť zdůrazňovat, že lidový humor rozhodně není humor primitivní."(2)
O slávě:
"Ale já si nestěžuji. Když léta usilujete, aby vás diváci aspoň zaznamenali, tak obtíže, které popularita přináší, berete jako daň za to, že se vám poštěstilo. Rozhodně jsem nebyl žádné zázračné dítě a jsem nesmírně rád, že od různých i epizodních rolí jsem se dopracoval jistého uznání diváků i pánů režisérů. Ale popularitu si člověk nesmí brát moc k srdci, to by to s ním mohlo špatně dopadnout. Být populárním neznamená vždycky být dobrým; populární může být nakonec i naprostý diletant. A nemusí být jeho vinou, že je populární."(3)
Zdroj: Brněnský večerník, 5.10.1984 (1), Práce, Praha, 23.5.1978 (2), Záběr. Časopis filmového diváka, roč. VI, č. 10 (3)
Článek čerpá z výzkumu pro www.vladimir-mensik.cz
