Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozhovory o Vladimíru Menšíkovi - Jan Menšík

25. 11. 2016 15:36:48
V červenci 2016 jsem se sešel se synem Vladimíra Menšíka, Janem. Přináším ukázku z rozhovoru, který jsme vedli v Praze, v kavárně na Náměstí Jiřího z Poděbrad.

S panem Janem Menšíkem jsem se poprvé setkal v červnu roku 2016, v jedné kavárně na Karlově náměstí v Praze. Byl to šok, v dobrém. Říká se, že Petr Menšík, syn Vl. Menšíka z prvního manželství, je svému otci velmi podobný. Co potom říct o Janovi (syn z druhého manželství), který je sama kopie svého otce. Rysy ve tváři a typické "menšíkovské" vlasy, to vše způsobilo, že jsem byl z počátku jako ve snu, přede mnou seděl Vladimír Menšík.

O měsíc později jsme se sešli znovu a vznikl půl hodinový rozhovor, jehož ukázku nyní uvádím.

DL: Říkalo se, že kde byl Vladimír Menšík, tam byla legrace, všechny bavil.
JM: Na chalupě v severních Čechách, kterou si naši koupili, když jsem byl malý, měl táta takové zázemí, kde relaxoval. Moc tam ale nebyl, protože se práce začala kupit, snažil se ale dělat si na chalupu volno. Když byl na chalupě, tak tam odpočíval. My jsme bydleli ve Veletržní ulici, kde naši sehnali krásný byt. Ale když ho kupovali, byla Veletržní ulice klidná, romantická ulice s jednou tramvají. Pak se z toho za dva roky stala hlavní tepna Prahy a tátovi se tam špatně dýchalo. Na té chalupě se mu naopak dýchalo dobře, tam regeneroval ... Ale protože to byla oblast, kde bydleli pan Horníček, pan Velen, Hanzlík, Gábina Vránová a jezdili jsme se navštěvovat, tak se často stalo, že najednou někdo zatroubil pod oknem a přišla návštěva. A ten táta, který byl celý den někde v pokoji, ležel a četl si a nechtělo se mu ven, tak jakmile viděl ty lidi, tak se oblékl, sešel dolů a úplně zapomněl na to, že je unavený a bavil společnost. Byla to prostě psychická záležitost.

DL: Vzpomenete si, když mu něco nešlo? Nadával na to, nechal toho, kopl do toho?
JM: Ne, to ne. Tatínek byl manuálně zručný. On měl strojní školu, byl výborný v matematice, geometrii. Dělal si spoustu nákresů, co, kde, jak se dělalo. Na té chalupě jsme dělali pár věcí, máme fotky. On třeba dělal dlážděný chodník. Ten chodník tam byl, ale rozpadal se. Tatínek rozebral ty placáky a pak je zase začal skládat, dávat do cementu, aby to sedělo a tak dále. Ale protože se mu špatně dýchalo, dělal to v sedě. Byl to zajímavý pohled – v kloboučku, v létě. Seděl uprostřed chodníku a kam dosáhl tam dělal. Pak se zazdil uprostřed toho chodníku, předělal židličku, udělal prostředek a pokračoval dál...

DL: Chodili jste s tatínkem do místní hospody (na chalupě v Dolní Polic - pozn. DL), nebo to byla nějaká samota? Zašel sám do hospody?
JM: Táta do hospody nechodil. Chodili jsme do restaurace na obědy jako rodina. Ta chalupa nebyla úplně ve vesnici, nebyla to ale samota, bylo tam pár baráků. Vesnice byla na nakupování. Na větší nákupy bylo okresní město, každý čtvrtek se chodily nakupovat knížky. Táta nakupoval skoro všechno co vyšlo.

DL: A četl všechny ty knihy?
JM: Četl anebo je rozdal. Knihovnu měl obrovskou, knížky přečtené. Ale k té chalupě ... Tu chalupu naši koupili, protože se jim líbila, byla vedle řeky, řeky Ploučnice, na šířku pět šest metrů. Člověk vyšel na zahradu, kolem tekla řeka, mohl se v ní kdykoliv vykoupat, prostě nádhera. Přes tu řeku byl ostrov obklopený ramenem té řeky, který využívali rybáři a v létě tam byly pionýrské tábory. A naši se dostali do situace, že se roznesla zpráva, že tam máme chalupu. Naši museli dělat protiopatření, protože naproti na břehu o víkendu začali chodit rybáři s rodinami. Seděli u té vody a koukali. Táta měl nahozený prut a všichni ostatní koukali, co se u Menšíků naproti děje. Tak naši začali dělat různé pergoly, popínavé rostliny, ale bez výsledku. Navíc v létě tam byly pionýrské tábory. Ty se během času začali postupně každý rok posouvat až byly přímo naproti nám...

Pozn.:
DL - David Liška, JM - Jan Menšík

Zdroj: Rozhovor s Janem Menšíkem vedený v červenci 2016 v Praze.

Článek čerpá z výzkumu pro www.vladimir-mensik.cz

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: David Liška | pátek 25.11.2016 15:36 | karma článku: 10.79 | přečteno: 621x


Další články blogera

David Liška

"Protistátní činnost" Vladimíra Menšíka

Jedné noci roku 1949 byl Vladimír Menšík opět na tahu po brněnských restauracích. Společně s dvěma dalšími kamarády zavítali také do jednoho hotelu na tehdejší ulici Leninova (dnes Kounicova) a začali hlasitě zpívat...

16.11.2017 v 8:24 | Karma článku: 21.96 | Přečteno: 1798 | Diskuse

David Liška

Úvahy badatelovy, část 2.

V minulé části jsem si postěžoval na špatnou spolupráci pamětníků Vladimíra Menšíka. V dnešním článku to vezmu z jiné strany, budou to úvahy o bádání v archivech v Česku a na Slovensku.

14.7.2017 v 11:34 | Karma článku: 7.53 | Přečteno: 236 | Diskuse

David Liška

Vladimír Menšík a Janáčkova akademie múzických umění (JAMU)

Po neslavném ukončení střední školy strojnické v lednu roku 1948 usiloval Vladimír Menšík o přijetí na tehdy novou vysokou školu, Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU), která zahájila svou činnost v květnu roku 1948.

10.7.2017 v 21:13 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 525 | Diskuse

David Liška

Vladimír Menšík - úvahy badatelovy

U příležitosti vydání prvního on-line čísla časopisu o Vladimíru Menšíkovi jsem sepsal své úvahy o bádání o tomto českém herci.

1.6.2017 v 21:53 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 390 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Radek Šmíd

Malý princ pro školy v Liberci

Divadelní soubor Tyl Slaná uvede reprízu svého aktuálního představení Malý princ v Experimentálním studiu Lidových sadů v Liberci. Hned dvě představení se uskuteční v pátek 27. dubna 2018 od 9 a 11 hodin.

23.4.2018 v 10:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Karel Sýkora

Prý poznámky v žákovských knížkách ... :-)

Žákovská knížka (hovorově poněkud expresivně žákajda, zkratka ŽK) je dokument, určený zejména pro průběžné zaznamenávání školních výsledků. Je prostředkem k předávání informací mezi školou a rodiči.

23.4.2018 v 9:47 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 252 |

Ladislav Kováčik

Osamotený Dubček na veľkom plátne

Pred niekoľkými dňami som si pozrel premiéru nového filmu Dubček. Nasledujúci text bude dosť podrobnou analýzou tohto filmu, takže ak si ho chcete vychutnať v kine a ešte ste neboli, odporúčam, aby ste ho zatiaľ nečítali.

22.4.2018 v 14:37 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 260 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

Odborářské plácnutí do vody III aneb Co v něm chybí?

Memorandum České školství – co chceme vydané čmosem obsahuje prázdné floskule o inkluzi a překračuje hranice odborářské činnosti tím, že protlačuje jakýsi - a nebo čísi? - pohled na obsah kurikula. A něco přehlíží.

21.4.2018 v 20:38 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 185 | Diskuse

Tomáš Janda

Finále Plzeň 2018 - úpadek české kinematografie v přímém přenosu?

Letošní 31. ročník soutěžní přehlídky tuzemské kinematografie získal přívlastek Grande. Úsměvná snaha o mihotavé zdůraznění velkoleposti. Naštěstí organizátoři ukazují i svou přívětivější podobu a tvář v barvách upřímného nadšení.

21.4.2018 v 17:58 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 323 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 478

Programátor se zájmem o historii a český film. Zajímá mě hlavně osoba Vladimíra Menšíka a dění ve filmu za slavné Barrandovské éry. Čerpám z výzkumu pro web vladimir-mensik.cz

Seznam rubrik

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.