Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 5.

1. 05. 2017 19:39:37
Dostáváme se ke hře, která pro Vladimíra Menšíka měla zásadní význam. Význam v jeho další herecké kariéře. Ve hře "Hledač světla" Menšík ztvárnil hlavní roli nizozemského malíře Vincenta van Gogha.

Po dvou inscenacích (Otec a U nás v Darmochlebech) se dostáváme k třetí roli Vladimíra Menšíka ve Vesnickém divadle, roli, která pro něj měla zásadní význam. V roce 1953 začalo Vesnické divadlo zkoušet hru Hledač světla. Jaroslav Janovský, který je autorem původního scénáře (pro Komorní divadlo v Praze), přizpůsobil scénář právě pro potřeby Vesnického divadla. Znovu se tedy rozehrály osudy nizozemského malíře Vincenta van Gogha, jeho milující Markéty a obyvatelů malého městečka Nuenenu, v jejichž společnosti po příjezdu z Haagu van Gogh žil a tvořil.

Pro Vladimíra Menšíka to byla velká výzva a příležitost zúrokovat vše, co se doposud ve Vesnickém divadle naučil. A vidno, že pod vedením režisérky Lenky Cmuntové byl velmi úspěšný. Představení mělo premiéru 28. ledna 1954. Na tomto místě rovnou ocitujme tehdejší příznivou kritiku:

Hlavní představitel Vladislav Menšík, loňský absolvent JAMU, je herec, jehož nadání je podloženo cenným pokladem svědomitosti a vkusu. Studoval charakter své postavy tak pronikavě, že se ve chvilce smiřuje s jeho poněkud příliš divokým vzezřením a za ironickou, málo vlídnou tváří zahlédáme krásného, nevšedního člověka ... Menšíkův Van Gogh nezná oddechu. Přicházejí sice okamžiky hořkého ztišení, zvláště když nové naděje je nutno zase opouštět, ale to jsou jen zastávky pro načerpání sil. - Menšík po celé představení ukazoval vzornou dovednost v hospodaření s tvůrčí energií. Zdánlivě aniž by v prvních aktech tlumil svou citlivost, výstup za výstupem ohnivější, dokázal se přece nejmocněji rozpálit v bojovné scéně závěru.(1)

Příběh pojednává o malíři Van Goghovi, který žije v nizozemském Nuenenu. Zde také prožívá lásku ke stárnoucí Markétě, kterou hraje Růžena Preisslerová. Okolím jsou nepochopeni, zastání naleznou až u té nejnižší vrstvy. V dobovém pojetí to jsou pochopitelně nuenenští proletáři. Vše ale končí tragédií. V domě, kde žije Van Gogh a kam Markéta uteče, dojde k vypjaté scéně mezi dvojicí na jedné straně a obyvateli městečka na straně druhé. Markéta přitom vlastní rukou umírá (po požití jedu) a Van Goghovy obrazy jsou lidmi zničeny.

Vincent: (skočí k věšáku a popadne hůl) Ani krok už. Markéta je má žena před Bohem. A kdo na ni šáhne, ten odtud nevyjde živ, to vám povídám.
(Všichni couvají)
Tak pojďte přece. Bojíte se mne? Jste všichni stejní. Umíte jen spílat a nadávat, ale jak vám někdo ukáže hůl, lezete do kouta ... co vám udělala Markéta, co vám udělal můj otec. Co tu vůbec chcete? ...

(Markéta se v tom okamžiku zhroutila na zem. Nastane zmatek, všichni se shluknou kolem ní a Vincenta, který k ní přiskočil. Po chvilce se ozvou výkřiky: Jed ... vypila jed ... snad je už mrtvá. Pak se lidé rozestoupí, Vincent se vztyčí s Markétou v náručí, vykopne dveře do zahrady a běží s ní k otcově domu) (2)

Markéta v otcově domě umírá, Vincent se musí vzchopit a žít dál pro své umění. Jeho bratr Theo (hrál ho Karel Linc) ho konečně přemluví, aby z Nuenenu odjel a dále tvořil:

Theo: ... Markéta odešla, ale ty žiješ. Ty a tvá práce. S Nuenenem jsi skončil, Vincente, ale ne s uměním. Musíš dál. A proto musíš se mnou.

Vincent: ... Markéta byla první a poslední žena, která mě kdy milovala. Vím, že byla poslední, protože můj život je příliš zlý, aby jej mohla kterákoli žena sdílet ... A nechci nic víc, než aby potom, až dopadne ten poslední úder... mohlo aspoň několik lidí na světě říci, že Vincent van Gogh... nežil nadarmo.(3)

Ale jako vždy i nyní je nutno připomenout, že hlavní slovo mají diváci. Ti rozhodnou, zda je hra zdařilá či nikoliv. Na diváckém prožitku záleží nejvíce:

"Moc... bylo to překrásné. Nečekali jsme takové výkony. U nás je V[esnické] D[ivadlo] poprvé a nedovedli jsme si představit, že to bude na tak vysokém uměleckém stupni." Slatinice, okres Olomouc, 8.3.1954 (4)

"... Vesnické divadlo vidím tady po třetí a musím říci, že tato skupina má oproti předchozím skupinám velký umělecký vzestup. Předvedli jste nám tu velké umění a my vám za to děkujeme." Těšetice, okres Olomouc, 18.3.1954 (5)

"Hráli jste překrásně. Především Vincent a Markéta. Bylo to jako ve skutečnosti, jako by ten malíř prožíval svůj vlastní život." Údraž, okres Písek, 8.5.1954

"Bylo to moc hezký. Už ani nepamatujeme tak krásné divadlo." Oslov, okres Písek, 18.5.1954

Vraťme se k začátku našeho článku. Pro Vladimíra Menšíka měla role Vincenta van Gogha zásadní význam i z jiného důvodu, než pouze toho, že to byla role hlavní. V květnu roku 1954 navštívil představení E. F. Burian. Tento legendární divadelník, do jehož divadla bylo tak těžké získat angažmá, se o hře v pamětní knize Vesnického divadla zmínil velmi uznale. Podle vlastních slov ho představení "hluboce dojalo a potěšilo." Z představení odcházel "dojat, nadšen a osvěžen velikým pokrokem, který za pouhých devět let naší svobody učinilo naše divadelnictví." (6) Nemůžeme být daleko od pravdy, že Vladimír Menšík získal velmi nadějnou šanci do budoucna - stát se hercem souboru Armádního uměleckého divadla, pozdějšího D 34.

Další informace o Vladimíru Menšíkovi: www.vladimir-mensik.cz

Poznámky:
(1) Šafránek, O.: Kus poctivého kumštu. Hledač světla, Vesnické divadlo 1954. Divadlo 5/1954, s. 614.
(2) Janovský, J.: Hledač světla. Drama o čtyřech dějstvích (úprava pro Vesnické divadlo v Praze 1953), s. 52-53.
(3) Tamtéž, s. 56-57.
(4) Naše práce. Měsíční výsledky činnosti Vesnického divadla, roč. VI, č. 4, s. 9.
(5) Tamtéž, s. 10.
(6) Divadelní ústav, Vesnické divadlo - Pamětní kniha, zápis z 18.5.1954.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: David Liška | pondělí 1.5.2017 19:39 | karma článku: 9.47 | přečteno: 188x


Další články blogera

David Liška

"Protistátní činnost" Vladimíra Menšíka

Jedné noci roku 1949 byl Vladimír Menšík opět na tahu po brněnských restauracích. Společně s dvěma dalšími kamarády zavítali také do jednoho hotelu na tehdejší ulici Leninova (dnes Kounicova) a začali hlasitě zpívat...

16.11.2017 v 8:24 | Karma článku: 21.96 | Přečteno: 1798 | Diskuse

David Liška

Úvahy badatelovy, část 2.

V minulé části jsem si postěžoval na špatnou spolupráci pamětníků Vladimíra Menšíka. V dnešním článku to vezmu z jiné strany, budou to úvahy o bádání v archivech v Česku a na Slovensku.

14.7.2017 v 11:34 | Karma článku: 7.53 | Přečteno: 236 | Diskuse

David Liška

Vladimír Menšík a Janáčkova akademie múzických umění (JAMU)

Po neslavném ukončení střední školy strojnické v lednu roku 1948 usiloval Vladimír Menšík o přijetí na tehdy novou vysokou školu, Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU), která zahájila svou činnost v květnu roku 1948.

10.7.2017 v 21:13 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 525 | Diskuse

David Liška

Vladimír Menšík - úvahy badatelovy

U příležitosti vydání prvního on-line čísla časopisu o Vladimíru Menšíkovi jsem sepsal své úvahy o bádání o tomto českém herci.

1.6.2017 v 21:53 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 390 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Radek Šmíd

Malý princ pro školy v Liberci

Divadelní soubor Tyl Slaná uvede reprízu svého aktuálního představení Malý princ v Experimentálním studiu Lidových sadů v Liberci. Hned dvě představení se uskuteční v pátek 27. dubna 2018 od 9 a 11 hodin.

23.4.2018 v 10:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Karel Sýkora

Prý poznámky v žákovských knížkách ... :-)

Žákovská knížka (hovorově poněkud expresivně žákajda, zkratka ŽK) je dokument, určený zejména pro průběžné zaznamenávání školních výsledků. Je prostředkem k předávání informací mezi školou a rodiči.

23.4.2018 v 9:47 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 252 |

Ladislav Kováčik

Osamotený Dubček na veľkom plátne

Pred niekoľkými dňami som si pozrel premiéru nového filmu Dubček. Nasledujúci text bude dosť podrobnou analýzou tohto filmu, takže ak si ho chcete vychutnať v kine a ešte ste neboli, odporúčam, aby ste ho zatiaľ nečítali.

22.4.2018 v 14:37 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 260 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

Odborářské plácnutí do vody III aneb Co v něm chybí?

Memorandum České školství – co chceme vydané čmosem obsahuje prázdné floskule o inkluzi a překračuje hranice odborářské činnosti tím, že protlačuje jakýsi - a nebo čísi? - pohled na obsah kurikula. A něco přehlíží.

21.4.2018 v 20:38 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 185 | Diskuse

Tomáš Janda

Finále Plzeň 2018 - úpadek české kinematografie v přímém přenosu?

Letošní 31. ročník soutěžní přehlídky tuzemské kinematografie získal přívlastek Grande. Úsměvná snaha o mihotavé zdůraznění velkoleposti. Naštěstí organizátoři ukazují i svou přívětivější podobu a tvář v barvách upřímného nadšení.

21.4.2018 v 17:58 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 323 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 478

Programátor se zájmem o historii a český film. Zajímá mě hlavně osoba Vladimíra Menšíka a dění ve filmu za slavné Barrandovské éry. Čerpám z výzkumu pro web vladimir-mensik.cz

Seznam rubrik

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.