Dnes naposled - film z roku 1958
Film Dnes naposled patří k těm dílům, které nenesou stopy po době, ve které vznikly. Marný boj s alkoholismem svádí mnoho lidí i v dnešní době. Autoři Josef Neuberg a František Vláčil mistrně vykreslili obraz neútěšnosti, zmaru a marného boje hlavních hrdinů a režisér Martin Frič, společně se skvělými herci té doby, tento obraz dokreslil. Pouze jediné postavě dali ve filmu šanci vyváznout. Ne tak v původní synopsi a povídce, které filmu předcházely. V tomto krátkém příspěvku nabídnu pohled do zákulisí literární přípravy tohoto hodnotného díla z roku 1958.
V roce 1957 vznikla verze scénáře, která se v mnoha ohledech lišila od výsledného filmu. My si všimneme pouze dvou odlišností. Ke konci filmu pouze inženýr Danda, v podání Zdeňka Štěpánka, dojde ke konečnému rozhodnutí, že na svůj problém sám nestačí a v poslední scéně odchází do protialkoholní léčebny pražského Apolináře. Předchází tomu ostuda, kterou způsobí jeho napůl oholená hlava, se kterou vejde domů, právě když se přišel představit přítel jeho dcery Jiřiny. Inženýr Danda měl zažít ještě větší ponížení. Podle synopse k filmu jde opilý Danda domů kolem party kamarádů, kteří čekají na Dandova syna Ladislava. Když syn vybíhá z domu (po krádeži peněz a potyčce s matkou), naskytne se mu pohled na vlastního otce:
Ulicí, v níž se otevírají okna dokořán, potácí se opilec se směšně ostříhanou hlavou. Hlouček dětí za ním běží a povykuje. Smějí se mu i Ladislavovi přátelé. A tím opilcem je jeho vlastní otec. Ladislav nemůže hanbou ani promluvit. Rozhrne udivené kamarády a rozběhne se k otci, který upadl. Pomůže mu vstát a potom ho vleče domů. Když s matkou uložili otce na otoman, Ladislav se rozpláče a slibuje přesvědčivě, že už nikdy pít nebude.
Tato scéna tedy ve filmu chybí. I konec filmu je odlišný, zkrácený. Po příchodu domů a ostudné scéně před návštěvou uvidí Danda svůj směšný obraz v zrcadle. V dalším střihu již kráčí do léčebny. Jedna z vypjatých scén filmu je ale v povídce z června 1957 odlišná. Poté, co Ladislav odvedl opilého otce domů, který prodělal ponižující scénu před Jiřininým nápadníkem...
Danda se probouzí na gauči v pracovně. Je noc. Otevřeným oknem svítí do pokoje pouliční lampa a doléhá sem vzdálené pískání lokomotivy. Danda se posadí. Trvá mu chvíli, než si uvědomí, kde je. Pokouší se setříti světlé skvrny na kolenou kalhot a shledává, že je to uschlé bláto. Přemýšlí, kde se zamazal a vraští čelo, jak ho bolí hlava. Olízne suché rty. Na stole se v šeru leskne sklenice. Danda po ní sáhne. Sklenice je prázdná.
Se sklenicí v ruce jde Danda těžce do jídelny. Otevře dveře a zamžourá oslněnýma očima.
Když se rozkouká, vidí, že za stolem sedí žena a obě děti. Všichni tři hledí na něho a mlčí.
Danda rozpačitě zakašle.
„Kolik je vlastně hodin?“
Nikdo mu neodpovídá.
Danda cítí jejich odpor k sobě.
„Co je?“, ptá se zamračeně, „nestojím vám za slovo?“ Nejsem tu snad nic… nebo jsem?“
„Lhář!“, řekne Dandová a postaví se proti němu.
Danda nevěří svým uším. Než se však vzpamatuje, hrnou se na něho slova rozhořčené obžaloby.
„Ano! Lhář!“, opakuje Dandová muži přímo do tváře a mluví nezadržitelně dále. Nazve ho nezodpovědným člověkem, který propil čest svého slova, který už dávno ztratil vůli, který slibuje a při tom ví, že slib nesplní. Je lhář a slaboch!
Jiřina se vášnivě přidá k matce:
„Od nás vyžaduješ pro sebe vážnost a úctu, ale už dávno si ji nezasloužíš. Já se za tebe stydím!“
„Co si to dovoluješ?“, vykřikne Danda a rozpřáhne se rukou, v níž drží sklenici.
Jiřina uhne a Danda se potká se svým vlastním obrazem v zrcadle, před nímž Jiřina stála.
Spatří v něm svou groteskní, umazanou a odřenou tvář s hřebenem vlasů na temeni holé hlavy a vytřeští oči.
Z malátné ruky mu vypadne sklenice a roztříští se na podlaze. Danda se pomalu odvrací od zrcadla a těžce, zlomeně se vrací do pracovny, tiše za sebou zavíraje dveře.
A tady teprve, uprostřed šerého pokoje, vybaví se mu v mozku obraz ulice, plné vysmívajících se tváří.
Náhle se mu podlomí nohy a jeho tragikomická postava se pomalu hroutí na kolena. Na koberci, uprostřed pokoje, jako by nemohl snést tíhu hanby, klečí shrbený a skrývá svou tvář v ušpiněných dlaních.
Na začátku jsem se zmínil, že v konečné verzi filmu to byl pouze inženýr Danda, který unikl smutnému konci. V původních verzích to byla ještě postava Kličky, která se zachránila - během děje prodělal úspěšnou protialkoholickou léčbu. Když se pak vrátil pro své zastavené hodinky do vinárny pana Kroce (Vladimír Menšík), nemohl pochopit jak v takové díře mohl trávit svůj život.
A původní poslední scéna? V této scéně stříhá holič Zemánek (Jiří Sovák) psa vinárníka Kroce. Všichni zákazníci mu utekli, protože se mu klepe ruka. U Kroce ve vinárně už taky není tak plno jako dříve. "Zemánek popotáhne a dopije sklenku: 'Škoda…,' řekne rezignovaně. 'Byla to taková veselá parta.'“
Zdroj: Barrandov Studio a.s., archiv, Scénáře a produkční dokumenty, film Dnes naposled.
David Liška
Naše bláznivá rodina
Když v polovině srpna 1967 končilo natáčení filmu Klec pro dva, byl Vladimír Menšík už u jiného filmového štábu, kde se věnoval roli tatínka Luďka Solničky v komedii Jana Valáška Naše bláznivá rodina. Ukázka z knižní monografie.
David Liška
Komedie podle námětu Vladimíra Menšíka
U zrodu nápadu vytvářet a natáčet na základě Menšíkova vyprávění televizní inscenace stál Gustav Oplustil, s nímž Menšík již dříve spolupracoval, připomeňme třeba sérii scének pro Kabaret U zvonečku. [Ukázka z dokončené knihy]
David Liška
Vladimír Menšík - film Dobří holubi se vracejí
Tragikomický příběh Dobří holubi se vracejí natočil Dušan Klein podle stejnojmenné knihy lékaře a spisovatele Ladislava Pecháčka. Další ukázka z připravované knižní monografie o Vladimíru Menšíkovi.
David Liška
Vladimír Menšík ve filmu Bouřlivé víno
Ve známé komedii Bouřlivé víno ztvárnil Vladimír Menšík pravověrného progresivního komunistu, předsedu JZD Michala Janáka. Ukázka z připravované monografie.
David Liška
Vladimír Menšík ve filmu Zlatá svatba (rok 1971)
V září 1971 se na zakázku Československé televize a pod režijním vedením Jaroslava Macha začala natáčet veselohra z vesnického prostředí, jejíž ústředním motivem se staly zmatky kolem zlaté svatby babičky a dědečka Kubzových.
David Liška
Vladimír Menšík jako Jarda Středa ve filmu Maratón
V roce 1967 se Vladimír Menšík zúčastnil natáčení válečného filmu Maratón, kde se jeho postava Jardy Středy stává navigátorem sovětské Rudé armády, která spěchá osvobodit Prahu. Ukázka z připravované monografie o Vl. Menšíkovi.
David Liška
Pozadí filmu Čintamani & podvodník
Film Čintamani & podvodník se skládá ze dvou povídek podle námětu Karla Čapka. Dnešní povídání nebude ani tak o příbězích samotných, jako o pozadí, které natáčení obou povídek provázelo. (Upravená ukázka z připravované knihy).
David Liška
Neslavný konec jednoho režiséra - film Vánice
Ve dnech 27. 11. 1961 - 13. 5. 1962 se Vladimír Menšík zúčastnil natáčení filmu Vánice. Film u kritiky dopadl špatně, navíc pro jeho režiséra znamenal konec profesní kariéry u celovečerního filmu. Ukázka z knihy.
David Liška
Vladimír Menšík - těžké začátky v roli manžela
Dnešní příspěvek vznikl tak nějak z nutnosti. Při psaní knihy o Vladimíru Menšíkovi jsem se dostal do začátku šedesátých let. V této době se událo něco, s čím Vladimír Menšík nepočítal, ale co logicky muselo nastat.
David Liška
Hvězda jede na jih - ukázka z knihy
Začátkem dubna se začala v barrandovských ateliérech pod režijním vedením Oldřicha Lipského natáčet hudební komedie Hvězda jede na jih.
David Liška
Vladimír Menšík v roli Šrámkova Řehoříka
Podle kritika Františka Černého zůstávala vedle Hagenbeka už jen jedna důležitá role, která stála za zvláštní povšimnutí, a tou byl právě Menšíkův „vysloveně veseloherní“ Řehořík.
David Liška
Vladislav nebo Vladimír Menšík?
Nikdo už přesně neřekne, jak a proč se to stalo, ale od března 1955 se z kulturní scény začíná vytrácet Vladislav Menšík a všechnu slávu na sebe bude postupně strhávat jiné jméno, které později pozná celý národ. (ukázka z knihy)
David Liška
Malé zamyšlení nad Vladimírem Menšíkem
Dlouhou dobu jsem se rozhodoval napsat článek o Vladimíru Menšíkovi a jeho vztahu k dnešní době. O člověku, který nám tady opravdu chybí. Zamyslet nad Menšíkem a jeho kouzlem, které je i třicet let po jeho smrti stále živé.
David Liška
Vladimír Menšík a Státní divadlo Brno (1950 - 1953)
Vladislav (Vladimír) Menšík nehrál pouze v rámci studentských představení JAMU, třídní profesor Milan Pásek dával svým studentům také možnost seznamovat se s prací v zákulisí a hrát epizodní role ve Státním divadle Brno.
David Liška
HUKO - Vladimír Menšík na největší socialistické stavbě
V létě roku 1952 se studenti JAMU připojili k socialistické výstavbě a odjeli na tehdejší největší stavbu socialismu v Československu - obrovského hutního kombinátu nedaleko Košic.
David Liška
Vladimír Menšík: Trnitá cesta k vytouženému studiu herectví
Strojní průmyslovku Vladimír Menšík předčasně ukončil v lednu 1948. Mezi tímto datem a vstupem na Janáčkovu akademii múzických umění v září 1949 uplynul rok a půl.
David Liška
Vladimír Menšík - z neúspěšného strojaře nadějný herec
Kde se zrodila touha Vladimíra Menšíka stát se hercem? A jak se rodiče vyrovnali s tím, že nebudou mít doma strojaře?
David Liška
Vladimír Menšík na měšťanské škole
K dnešnímu 32. výročí úmrtí Vladimíra Menšíka jsem si připravil další krátkou ukázku z připravované knihy. Po absolvování obecné školy přestoupil Vladimír Menšík na měšťanskou školu na ul. Táborská...
David Liška
Vyšší průmyslová škola strojnická
V letech 1943-1947 Vladislav Menšík navštěvoval strojnickou průmyslovku v Brně. Za let okupace na ní vládl Jan Bujniak, nejdříve jako správce školy, posléze jako její ředitel.Jak to ve škole za Menšíkovy doby vypadalo?
David Liška
Vladimír Menšík vs. Národní divadlo
Stále je o čem bádat. Příkladem může být Menšíkovo angažmá v Národním divadle. O tom nám zanechal informace Lubomír Kostelka, podle kterého přijal Menšík nabídku režiséra Miroslava Macháčka k účinkování ve hře, kterou režíroval.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 43
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 575x