Vladimír Menšík v roli Šrámkova Řehoříka

Dokončil jsem další kapitolu obsáhlé monografie o Vladimíru Menšíkovi - o divadle E. F. Buriana (ať se jmenovalo Armádní umělecké divadlo nebo od sezóny 1955/56 D 34). Měl jsem obavy, že to bude kratší kapitola než ta o Vesnickém divadle, ale nestalo se tak. S Menšíkem jsem prošel roky 1954 - 1958 během nichž odehrál na scéně divadla nespočet rolí v mnoha hrách, ale jen v některých dostal příležitost, aby si ho diváci více všimli. Například polního kuráta Katze v Haškově Švejku, tlučhubu a mluvku ve Šrámkově Hagenbekovi (Řehořík) nebo tureckého císaře v Opeře z pouti. Čtenář bude určitě zaražen, jak mnoho o Menšíkovi a jeho divadelní kariéře neznáme. Píšu kariéře, protože měl opravdu velmi dobře (i podle kritiků) našlápnuto stát se úspěšným divadelním hercem. Během těchto neúplných čtyř sezon ale začal koketovat i s filmem, a to se mu stalo "osudným". E. F. Burian byl znám svým nekompromisním postojem k těm, kteří se mimo divadlo začali věnovat i něčemu jinému. A film? Ten považoval za škvár. Stručně řečeno, neměl rád, když někdo seděl zadkem na více židlích. Menšík chtěl hrát divadlo i film, ale právě toto rovnítko bylo pro Buriana nemyslitelné. Své důvody odchodu měly určitě i zdravotní problémy, které jistě umocnily i specifické podmínky v divadle - hrálo se v suterénu bez možnosti větrání. Jako ochutnávku uveďme část z připravované knihy, která se věnuje kritickému zhodnocení Menšíkovy role Řehoříka ve Šrámkově Hagenbeku.

-- Ukázka z knihy --
Podle kritika Františka Černého zůstávala vedle Hagenbeka už jen jedna důležitá role, která stála za zvláštní povšimnutí, a tou byl právě Menšíkův „vysloveně veseloherní“ Řehořík. V jeho charakteru „Šrámek skvěle vystihl nacionalistického demagoga, měšťáckého oportunistu, který dovede lid dirigovat podle svých potřeb a který si umí přisvojovat výsledky jeho revolučního úsilí.“ Prostě mluvka a žvanil, který byl jakoby přímo napsán Menšíkovy na tělo. I když jeho postavě chybí jakási přitažlivost, kterou by imponoval lidovým masám, přesto jeho první kritika ve službách AUD dopadla nadmíru dobře. Opět na sebe po čase upozornil jako na herce s výrazným komediálním talentem a diváci byli jeho výkonem nadšeni. Jak Černý píše dál, „v posledním jednání, mezi novými postavami hry, vyniká především Vl. Menšík, podávající se skvělým temperamentem vlasteneckého mluvku Řehoříka. Menšíkova pohotovost, pohyblivost a zejména neobyčejná schopnost realistické komiky vyvolává právem živý ohlas u diváků.“ Kdo ví, jestli zůstala i scéna, kdy má Řehořík na scéně hlasitě smrkat. Menšík měl s tímto „problémy“, zkoušející, zřejmě Libuše Čechová, si na jedné ze zkoušek musela proto do svých poznámek k němu zapsat, že „buď se naučí hlasitě smrkat nebo nedělat“.