Slyšel jsem o Menšíkovi historku z natáčení filmové pohádky.

Na louce sekl srpem trávu, kolem jel princ na koni a zeptal se ho: "Komu patří tato země?" Místo odpovědi Mešík vytáhl kladivo, zkřížil srp a kladivo na prsou a mlčky se uklonil. Všichni přítomní odpadli smíchy.

Vzpomínám si, jak jsem se ve vlaku náhodou přichomýtl k tomu, že parta trempů zpívala písničky Karla Kryla.

Trempové z vlaku vystoupili, já jsem pokračoval, ale asi tak o tři stanice dále jsem byl legitimován, aniž bych vůbec nevěděl proč. Nekladl jsem to do souvislosti s těmi trempy, kteří už v tom vlaku nebyli a k nimž jsem nepatřil. Myslel jsem si, že je to náhodná perlustrace, jak to tehdy bývalo docela běžné a v těch dobách si to policisté ani nemuseli obhajovat.

Ale dostalo se to až na gympl, kde jsem tehdy studoval.

Když mi ředitel vytýkal, že jsem měl jít za průvodčím vlaku a žádat ho, aby zakročil nebo aby k tomu přivolal někoho jiného (což evidentně musel udělat nějaký jiný cestující), tak jsem jej odzbrojil na tehdejší dobu naprosto logickou výmluvou:

"Právě proto, že ty písničky jsou zakázané, je neznám a neposlouchám. A když je neznám, tak jsem ani nemohl vědět, že to jsou Krylovy písničky. Ano, to jméno Karel Kryl znám a vím, že jeho tvorba je v kontrastu s politikou našeho státu. I naše sdělovací prostředky o něm občas hovoří a píší přesně to, co říkám, ale jeho písničky se nevysílají, desky s jeho hudbou se neprodávají, takže je doopravdy znát nemohu. A když jsem nevěděl, že jsou to Krylovy písničky, tak jsem ani nemohl vědět, že bych měl jít za průvodčím."

Na to ředitel gymplu nemohl říci vůbec nic.

Byla to samozřejmě jen výmluva. Krylovy písničky jsem znal z magnetofonové pásky, protože kamarád Jaromír měl jeho desku, kterou mi odmítl půjčit za zkopírování, protože ji odmítal dát z ruky, ale řekl mi, abych si přinesl svůj pásek a on že mi udělá kopii na svém magnetofonu, což se také stalo.

V tom vlaku jsem věděl, o co jde, ale tahle výmluva byla z pohledu tehdejší doby nenapadnutelná. Jak by po mně někdo mohl chtít, abych se něčemu vyhýbal, ale abych to zároveň znal?

Tato moje výmluva nebyla vůbec těžká a nevyžadovala žádnou velkou duchapřítomnost. Zvládl by ji každý, ale byla prostě neprůstřelná.

Vladimir je nezapomenutelný a jeho humor mi schází