Dobrý večer. Myslím, že to bude podobné jako u jiných umělců. Nedá se moc hodnotit jejich život, jinak by se pak člověk na to co hráli a říkali ani nemohl dívat, nebo to poslouchat. Pokud se někdo ponoří do tohoto života a chce být dobrý, tak už není asi dost dobře možný zvládat ostatní. Já osobně jsem se setkala jako holka s Dominikou Gottovou na hřišti, na Žižkově, byli tam kolotoče, houpačky, ona přesně jak vypovídala v těch ošoupaných teplákách. Během těch 2 setkání se jí celkem dost dětí smálo, že je Gottová, což ona se hájila, že není. Nebylo to nic platný. Vypadala jak on. Jak byl její otec tak populární, tak to měla opravdu dost těžký. Nevím jestli bych to jako dítě ustála. A pak když se dozvěděla pravdu. Vlastně jí Gott zapřel babičku a dědu, který žili a ona si je mohla užívat. Je toho opravdu hodně co si tak dokážu představit, co jí muselo hluboce ranit. Navíc jediná její matka byla opravdu z branže a nebyla to jednorázová záležitost a přesto se zachoval, jak se zachoval. Vůči té Dominice to bylo hodně sprosté. Takže kdybych brala pana Gotta podle jeho chování k rodině tak u mě naprosto selhal. Vůči své matce se zachoval sprostě, atd. atd. Četla jsem pojednání o Domingovi, kde byla argumentace, že kdybychom rozebírali staré umělce, tak je vůbec nerespektujeme a jejich dílo by nám zhořklo. Myslím, že je to pravda. Pro mě je to, co jste napsal hodně zajímavé. Pana Menšíka jsem milovala jako baviče. Podle mě to byl náš nejlepší v historii vůbec. Nejvíc lidový. Pořád mi nešlo do hlavy, jak to, že je pohřben na Olšanech, v takovém zastrčeném místě. Máme babičku s dědou kousek od něj. Teď už to celkem chápu. Nebo jestli to chtěl? Nevím? V každém případě se na knihu těším.